Mých TOP 5 cestovatelských momentů

Za svůj život už jsem pár zemí projezdila a podívala se za dva oceány. A i když jsem ještě takové cestovatelské nemluvně a náš bucket list je takřka nekonečný, pár okamžiků, které se mi navždycky vryly do paměti, si rozhodně s úsměvem vybavím. Co pro mě za ty roky mělo největší kouzlo?

1. KDYŽ SE PŘEDE MNOU POPRVÉ ZJEVILA VELKÁ ČÍNSKÁ ZEĎ

Peking celkově uvízl v mé hlavě asi nejsilněji, nejspíš proto, že se jednalo o první setkání s opravdu magickou a odlišnou dálavou. Přesně si vzpomínám na okamžik, kdy jsem z okýnka autobusu poprvé na zelených zalesněných kopcích rozeznala kusy zdi. Té Zdi. Té, kterou jsem viděla už v dokumentu na základní škole, kde jsme se učili o tyranském císaři staviteli z dynastie Čchin. Na Zdi jsem si tak nějak uvědomila, že jsem opravdu, ale opravdu daleko od domova a že tyhle věci z atlasů a televize jde spatřit na vlastní oči.

2. SETKÁNÍ „TVÁŘÍ V TVÁŘ“ S VELRYBAMI NA HAVAJI

Velrybami jsem byla od nějaké neznámé chvíle doslova posedlá a googlení top lokalit na pozorování bylo málem na denním pořádku. Když jsme pak s Tomem seděli na kajaku uprostřed oceánu a za tichého šplouchání je pozorovali sotva deset metrů od nás, věděla jsem, že ta nekonečná cesta stála za to. Naprosto majestátní zvíře, které své gigantické tělo otáčí neuvěřitelně pomalu zpět pod hladinu, až na vás vykoukne obrovská ocasní ploutev. Zvuk vydechnutého vodního gejzíru a detailní pohled na to, jak se stahuje a roztahuje dýchací otvor na její mohutné hlavě. A když jsme se později při šnorchlování nechali jen unášet vodou a doslova zaslepení vjemem poslouchali velrybí píseň a broukání, byl zážitek opravdu dovršen.

3. TICHO V KRÁTERU SOPKY HALEAKALA

,,Naprosté ticho jsem zažil pouze na dvou místech na zemi - na Antarktidě a v kráteru sopky Haleakala,“ prohlásil kdysi dobrodruh a horolezec Rick Ridgewaye a měl naprostou pravdu. Seděli jsme na kameni uprostřed vyprahlé měsíční krajiny dobrých patnáct minut, zatímco jsme se pouze utápěli v tom prazvláštním magickém pocitu, že nevidíme jedinou živou duši a neslyšíme jediný zvuk na světě. Žádný vítr, žádné šustění trávy, žádné bzučení hmyzu, elektřiny. Nic. Dohromady s totálně ohromujícím pohledem do fantaskní přírodní scenérie právem patří tahle chvíle mezi výjimečné vzpomínky.

4. SVOBODNÉ PROJÍŽĎKY SKÚTREM NA BALI

Tentokrát se nejedná o žádnou konkrétní památku ani speciální událost, ale čistě o úžasný pocit, který nás zaplavil pokaždé, když jsme nasadili helmy, nakopli skútr a bezstarostně se rozjeli po rozbité balijské silnici vstříc dobrodružství. Kličkami mezi sušící se rýží, brzdíc před slepicemi a vodními buvoly, obklíčení nekonečně zelenými poli a horami na obzoru. 

5. KDYŽ JSEM POPRVÉ SPATŘILA SOCHU SVOBODY

Ani město nás nešetří zážitky, není pokaždé nutné vydávat se na hiky do opuštěné přírody. Strávila jsem v New Yorku přibližně týden, než přišla chvíle na plavbu k ikonické Soše Svobody. Musela jsem se bláznivě usmívat, když jsem Dámu poprvé rozeznala na vodním horizontu. Skutečně tam stála. Obehraná ze všech existujících filmů a seriálů, které jsem vídala snad od batolecích let. A taky mnohem větší, než jsem si ji představovala. Tehdy mi opravdu docvaklo, že to je New York. NEW YORK!