První článek bych ráda věnovala několika (miliardě) věcem, které naší dovolené předcházely, které jsme promýšleli, organizovali a vyřizovali. Pro někoho možná budou jen směšnými starostmi zelenáčů, pro někoho hloupostmi navíc, ale věřím, že i někteří další smrtelníci necestují jen tak zbůhdarma a plánují. Jelikož to byla naše první větší výprava, bude to trochu podrobnější a snad vám to jednou pomůže. Já sama se doslova ztrácela v množství papírů s rezervacemi a upomínek, co nezapomenout.

LETENKY

O hledání levných letenek už byly napsané bible, proto se tomu nebudu věnovat detailně. My byli poměrně omezení, protože jsme termín potřebovali zařídit s velkým předstihem, červencové letenky jsme proto koupili už na přelomu září/října. Nemohli jsme si proto dovolit čekat na nějaké akce, které se stejně většinou týkaly listopadu nebo února, což nás moc nezajímalo (nehledě na to, že je v tu dobu prý období dešťů). Jako obvykle jsme ozkoušeli všechna okolní letiště a nejlépe nám vyšel spoj Turkish Airlines z Budapešti do Kuala Lumpur, kde jsme si taky udělali zastávku. Navazující místní nízkonákladovky byly provařené Air Asia, kde jsme dokoupili zavazadlo a jídlo, a potom méně ověřené Malindo Air, které slibovaly perfektní promo cenu a zavazadlo v ceně. Celkově nás letenka vyšla kolem 18tisíc. Bohužel, Malindo Air nás pěkně vypekly. Jakousi záhadou se v námi požadovanou dobu na dva týdny vytratil odpolední let a samovolně nás posunuli do ranního spoje (navíc bez kontaktování, já coby neat-freak jsem to detektivně objevila sama). Takže recenzi na Malindo Air po nás nechtějte…

Jak už zmiňuji, u nízkonákladovek je potřeba si hlídat zavazadlo a případně ho dokoupit, takže na to nezapomeňte, pokud máte v dálkovém letu povolenou třicítku a v přeletu už jen patnáct kilo. Taky je dobré si ověřit a zapsat data, od kdy je možný check-in, pravděpodobně ho budete totiž vyřizovat na cestě. Air Asia ho umožňuje 14 dní dopředu, Turkish Airlines pouze den. Samozřejmě to jde i na letišti, ale pokud chcete mít jistotu a dobrá sedadla vedle sebe (což třeba u Air Asia není pravidlem), raději si pospěšte.

Zrovna tak dopředu jde vyřídit seating u společnosti Turkish Airlines, pokud jste dost aktivní a zavoláte na jejich pražskou pobočku (ovšem nesmíte mít letenky koupené přes jiného prodejce). Sice jsem tak příjemné paní snad ještě neslyšela (ehm), ale měla jsem na 11 úmorných hodin jistotu, že budu na parádním místě podle mé vlastní vůle (čti bez blízkosti přebalovacího pultu a v dostatečné vzdálenosti od loudalů z WC).

Poslední věcí je to, jak se dostat na letiště. Obzvlášť pokud nefrčíte z Prahy, ověřte si, jak se do bodu A vaší dovolené dostanete. Některé velmi brzké lety můžou znamenat nepříjemné překvapení ve formě nocování a podobně. My jsme na jednu cestu zvolili vlak, kde nám brzký nákup ušetřil pěkný peníz, zpátky už se nám víc hodil autobus Student Agency.

OČKOVÁNÍ

Očkování. Taková ta fajn věc, kde vám najednou naskakuje rozpočet, a to jste si ještě ani nekoupili žádný koktejl v pobřežní restauraci. Pokud s nimi začínáte, raději se před zhlédnutím ceníku něčeho přidržte, ale myslím, že se nevyplatí na nich šetřit nebo spoléhat na štěstí a náhody. Ale každý ať zváží po svém. Útrata se samozřejmě odvíjí od očkovacího centra, které navštívíte, my byli v brněnském Letmu v centru Avenier.

Na Bali žádná konkrétní očkování povinná nejsou, není ani malarickou oblastí, ale rozhodně doporučují cestovatelský základ – břišní tyfus (cca 800Kč) a žloutenku (cca 1000 a víc jedna dávka). Tyfus je jedna injekce, žloutenka je běh na delší trať, takže ji nenechejte na poslední chvíli. Alespoň žloutenku už jsem měla za sebou kvůli Číně. Ze strachu před opicemi a toulavými psy jsem si nechala píchnout i vzteklinu, která má tři dávky a vyjde minimálně na měsíc před cestou. Jedna dávka stojí cca 500Kč a po roce by měl člověk chodit na posilovací dávky. Jelikož je Tom nadopovaný vším od žluté zimnice po choleru kvůli služebním cestám, návštěvy doktora se mu vyhnuly.

V ordinaci vám taky většinou rovnou vystaví mezinárodní očkovací průkaz – je nutný k povinně dokládaným očkováním, ale i tak se hodí.

Nezapomeňte se podívat na stránky vaší pojišťovny a její výhody! Já splnila všechny potřebné podmínky u ZPMVČR a dostala pár korun na vzteklinu, ale jak se říká – lepší než drátem do oka.

LÉKÁRNIČKA

Po nákupech jsme si připadali jako pojízdný felčar, ale nějaké to minimum je potřeba. Už dopředu jsme začali brát betakaroten kvůli slunci (oba jsme ředitelé vápenky) a taky probiotika pro zlepšení střevní mikroflóry. S sebou jsme měli zabalené:

- černé uhlí (lepší než imodium, které řeší spíše psychický průjem)

- kinedryl

- paralen/panadol

- ibalgin

- dezinfekční sprej Septonex

- kapky do očí

- rehydratační roztok

- repelent (kvalitní, důležité složky DEET! my měli z ordinace Predator) a něco po štípnutí (např. tyčinka TravelSafe)

- antibakteriální gel (např. Sanytol)

- obvaz, náplasti (nejlépe dlouhý pás na stříhání)

ZAVAZADLA

Na Bali si kufr neberte. Prostě NE! Věřte mi, ať jste sebelepší dáma, nevyplatí se vám to. Kolikrát jsme se smáli lidem, co ho na kolečkách tahali v písku na pláži po vystoupení z lodě a představa, jak ho přenáším po rozflákaných chodnících… zabalte se do batohu. My jsme takto jeli poprvé a bylo potřeba si ho pořídit. Chtěli jsme radši investovat do něčeho lepšího a v povánočních akcích se vydali do HUDY, kde jsme si koupili batohy Deuter Futura pro – já ve verzi dámského střihu s objemem 34L a Tom 42L, každý stál kolem dva a půl tisíce (normální cena kolem 4 tisíc). Na Island by pochopitelně nestačil, ale do teplé Indonésie paráda. Sice jsme je nenosili na zádech desítky kilometrů, ale rozhodně je můžeme pochválit.

Když už jsme měli naše první pořádné batohy, začali jsme přemýšlet, jak je asi dorasují v letadle a jak je zamkneme. Nakonec jsme to nevydrželi a pořídili si na ně obal. Cena všude ve specializovaných obchodech byla šílená, pohybovala se kolem tisícovky, ale nakonec je Tom objevil v Decathlonu za 549. Byl to ten nejgeniálnější nákup století! Fakt, investujte do toho. Batohy máme zpět doma jako nové a navíc se vak dal využít jako tajná schovka věcí, které nám cestou zpět už prostě nevlezly dovnitř batohu. Cha!

Co je poslední věc, kterou potřebujete? Jmenovka! Dobře, uznávám, nejspíš úplná zbytečnost, ale v infantilních jmenovkách jsem mistr. Sladili jsme se a pořídili si tyto (protože mumínek!). Jsou pevné, stylové a přežily.

BANKOVNÍ ÚČET A PENÍZE

Obvyklé dilema spousty cestovatelů – eura, dolary, nebo prostě karta? Nakonec jsme se poprvé rozhodli pro kartu. Po dlouhém studování všech možných webovek jsme si vybrali Equa bank, která vycházela opravdu nejlépe – vedení zdarma a výběr v cizině za 9Kč bez jakýchkoliv dalších procent (oproti takové Spořce, kde je to nějakých 120Kč, ehm ehm). Pokud si taky zřizujete účet přímo na dovolenou, nezapomeňte tak učinit s předstihem, než se vše vyřídí, podepíše, doručí a aktivuje.

Důležitá je taky bezpečnost a limity, koukněte na ně! A samozřejmě aplikace do mobilu, pro mě to byla novinka, tak se s ní seznamte.

Pro strýčka příhodu jsme si vzali i něco málo hotovosti. Preferovali jsme eura, protože jsme se dočetli, že občas může být s dolary problém kvůli množství různých vydaných řad.

MEZINÁRODNÍ ŘIDIČSKÝ PRŮKAZ

Pokud plánujete půjčovat skútr (ano, ano a ještě jednou ano!), je mezinárodní řidičák nutnost. Nepřestane mě udivovat, kolik lidí se na něj v různých cestopisech vykašlalo. Stojí 50Kč. Slovy padesát. Opravdu je to tak obtížné a stojí to za uplácení policistů, až vás zastaví? Věřím, že doma byste bez řidičáku taky nevyjeli.

Mezinárodní řidičáky existují dva, jeden podle vídeňské a druhý podle ženevské dohody. Na některých fórech jsem četla, že upřednostňují ten či onen - byla jsem z toho jelen, takže si Tom pořídil oba dva, hotovo šmitec. Stačí přijít na váš úřad a donést si fotografii.

Ideální je taky vyzkoušet jízdu na skútru, pokud jste na něm nikdy předtím neseděli. Ale prozradím vám tajemství – my nikoho známého se skútrem nenašli, seděli jsme na něm poprvé v životě až na Bali a voilá, žijeme!

CESTOVNÍ POJIŠTĚNÍ

Tohle asi nepotřebuje podrobný komentář. Rozhodně se nespoléhejte na pojištění ke kreditce a podobně, pečlivě projděte skutečné věci, které vám garantují, a taky částky. Náhoda je blbec, radši nic nepodceňte (však už mou filozofii znáte). Za sebe můžu doporučit AXA pojišťovnu, navíc ho mají často v akci.

DROZD

Teď nemyslím toho ptáka, ale projekt Dobrovolné registrace občanů České republiky při cestách do zahraničí (tohle). Je to samozřejmě něco navíc, ale pro klidné spaní se může hodit, především v dnešní poblázněné době. Pokud cestujete na delší dobu, zvažte svou registraci, ve vzdálených krajinách není zemětřesení, výbuch sopky a podobná smůla výjimkou.

DŮLEŽITÉ DOKUMENTY

Pas, případně občanku si určitě okopírujte a schovejte bokem. Také si tyto věci nezapomeňte oskenovat a uložit někam na internet (soukromě pochopitelně)! Jednoduše si je můžete poslat na mail, kde je pak i najdete, my využívali OneDrive. Stejně tak jsme si zde uschovali letenky, jízdenky a další důležité rezervace. Papír je papír, ale pokud ho ztratíte, máte na internetovém úložišti jakousi jistotu.

VÝBAVA

Seznam věcí, které jsme si na tuto cestu sbalili, naleznete na konci článku, ale trochu podrobněji k některým položkám. Když mi Tom před očima mával s filtrační lahví a já se mu snažila vysvětlit, že je sice krása, že můžeme pít z kaluže, ale stejně k tomu nedojde, rozhodla jsem se na výbavu podívat realisticky.

- čelovka: hodí se na výstup na sopku stejně jako na večerní procházku (Bali a veřejné osvětlení? Ne-e)

- skládací příbor: byla to taková blbůstka z Hudy, ale jelikož místní jí na Bali rukama, tak se v batůžku neztratí

- redukce do zásuvky: pozor, není potřeba, neberte ji! Na Bali naše přípojky normálně pasují

- obal na doklady na tělo: není samozřejmě nutný, ale posloužil dobře

- GPS: od známého jsme měli půjčenou klasickou mapu Bali, ale nejvíc jsme používali navigaci z mobilu. Sežeňte si nějakou kvalitní offline mapu a jste v suchu

- průvodce: bylo to poprvé, co jsme si kupovali průvodce a brali ho s sebou. Úplně nám to nesedlo, stejně jsme většinu vyhledali na internetu, ale hodí se. My si vybrali toho od Rough Guides

- paměťové karty: nezapomeňte zkontrolovat jejich kapacitu a případně dokoupit další

- vhodné boty: četla jsem, že na Bali a do dalších tropických zemí stačí žabky. No, neradím vám to. Subjektivně, chodí se v nich na delších trasách prostě hrozně; objektivně, mimo město do terénu, k vodopádům a tak dále se přece jen hodí něco pořádnějšího. My měli turistické botasky (Salomon) na nejnáročnější příležitosti a jinak nosili sandály. Oba dva Wienbrenner z Bati, můžeme doporučit – prochodila jsem v nich už Čínu, vydržely vše, i když na Bali už dosloužily (to je tak, když si neporozumíte s rýžovým polem a jeho terénem). Navíc výhodou pro dámy je, že jsou funkční i moc slušivé. Jak se později ukázalo, rozhodně nejpopulárnější turistickou obuví na Bali byly ovšem Birkenstock v modelu Gizeh, ať už u žen nebo mužů.

- kosmetika: trocha ženského okénka, pánové odpustí. Já se doma maluju denně a moc ráda, včetně pečlivé úpravy vlasů a tak podobně. Na Bali se tomu nevěnujte! A i kdybyste chtěli, nepůjde to – bylo takové vedro, že i původní „tak jenom trošku řasenky“ jsem úplně vypustila. Opravdu, zbytečně si ta kvanta neberte, raději investujte do dobrého krému se SPF. Stejně tak jsem si nefoukala vlasy a ani se je nijak nesnažila stajlovat. A nelakujte si nehty na rukou, pokud nechcete jejich opravováním trávit každý večer před spaním.

PRO KLID DUŠE – UBYTOVÁNÍ, VÝLETOVÉ BALÍČKY, PŘEJEZDY V DESTINACI A DALŠÍ

Prakticky celou dovolenou můžete samozřejmě řešit až na místě, ale něco málo jsme chtěli mít jisté a odškrtnuté z pomyslného seznamu. Všechny hotely jsme rezervovali přes booking kolem února a byli jsme rádi, mohli jsme vybírat z nepřeberného množství a když jsem je později znovu obhlížela, všechna naše ubytka už byla plná nebo výrazně dražší. Nezapomeňte se u hotelů podívat, kdy je check-in a hlavně jaký je způsob platby! Často to jde pouze hotově, takže musíte speciálně vybrat nebo vyměnit peníze.

Protože jsme nechtěli zůstávat na jednom místě a ani jsme nechtěli přejíždět na dvou skútrech s batohy na zádech, našli jsme si autobusovou společnost Perama. Ta vypadala spolehlivě a zajišťovala spoje mezi hlavními turistickými oblastmi. Vše jsme tedy rezervovali dopředu a doptali se na nejasnosti mailem.

Na trase z Loviny do Amedu, kde neoperoval autobus, jsme potřebovali řidiče – procházela jsem proto fóra na Tripadvisoru, abych se poohlédla po nějakých ověřených, určitě je to lepší než se pak ptát náhodných lidí na ulici. Nakonec jsme to vyřešili formou soukromého shuttle od Peramy.

Od jedné doporučené společnosti se řidiči jsme si nakonec zařídili transport z letiště. Potom, co jsem si pročetla hrůzy o rýžování peněz na turistech v letištní hale a přemrštěných cenách za taxi, byla to jasná volba.

Po zvážení možností jsme si plánovanou cestu na Bali z ostrůvků Gili nad Lombokem zakoupili jako speed boat. Taktéž doporučuju přečíst fóra na Tripadvisoru, ověřených společností je několik, nejděte pouze po nejnižší ceně.

No a naposled k výletům – opět podotýkám, že vše jde vyřídit až na místě podle vašich možností, ale chtěli jsme mít jasno, navíc někteří poskytovali při rezervaci přes internet slevu. Dopředu jsme si vyhledali a zamluvili emailem lekce surfování, také jsme si koupili výlet s průvodcem na východ slunce ze sopky Mount Batur a v neposlední řadě zakoupili celodenní šnorchlovací výlet.