Tak trochu vesnická idylka v Bruselu

V sobotu ráno jsme nelenili a už po deváté hodině jsme žasli pod legendárním Atomiem. Nachází se trochu bokem města, takže z centra Bruselu se k němu projedete prakticky na konečnou zastávku, ale vyjížďka za to rozhodně stojí. Atomium zná z obrázků snad každý – pozůstatek po slavném EXPU 58, model základní buňky krystalové mřížky železa zvětšený 165 miliardkrát. Původně mělo po ukončení expa zmizet, ale naštěstí se potentátové umoudřili a obšťastňuje nás dodnes. Díky tomu, že jsme si přivstali, měli jsme plácek před Atomiem doslova sami pro sebe a měli možnost udělat krásné slunečné fotky s monumentem v pozadí – kolem 10 už se začaly rojit autobusy s turisty hladovými po památkách a všeobecně se zvýšil ruch v okolí, takže jsme byli rádi, že máme okukování za sebou. Chvíli jsme koketovali s myšlenkou podívat se dovnitř – devět koulí Atomia slouží jako skutečné místnosti spojené chodbami, kde se nachází výstavy. Ale nejsme až takoví fanoušci výhledů a dávat 12 euro (studenti 8 euro) za vstup a prohlédnutí exhibice o Atomiu se nám nechtělo, takže jsme interiér oželeli.

Cestou metrem zpět jsme vystoupili na náměstí Svaté Kateřiny, kde jsme si prohlédli katedrálu, která místu dala svoje jméno. Okolí bylo obsypané krásnými kavárničkami, všude nezvyklé ticho, a my se jen potulovali uličkami a kochali se krásnými cihlovými domečky.

Brusel působil i v nejvyšší srpnové sezóně naprosto uvolněně, poklidně, harmonicky. Možná mi takový připadal po dvou týdnech strávených v řevnivém New Yorku, ale myslím, že takový skutečně je. Nasajte jeho klid a ticho a jen tak se toulejte uličkami s vaflí v ruce.

Podle tipu z mapy od místních (use-it) jsme poblíž našli Parkoviště 58 a výtahem se dostali na jeho přístupnou střechu, která vám poskytne panoramatický výhled na celý Brusel – a zadarmo! Atomium odsud vypadalo pěkně malinké a věž radnice na Grand Place čněla vysoko nad okolní budovy. Poté jsme putovali dál k jedné z hlavních pamětihodností – katedrále sv. Michaela a sv. Guduly. Zvenku dost připomíná pařížskou Notre Dame, uvnitř určitě nepřehlédněte nádherné varhany. Dočetli jsme se, že se v katedrála konala svatba belgického prince – všeobecně je tu královská rodina nejspíš docela oblíbená, snad v každém kostele jsme zahlédli nějakou jejich fotografii jako důkaz místo slibů, že místo opravdu navštívili. Vstup do katedrály je zdarma, platí se pouze krypta.

Přímo naproti pod katedrálou jsme se posadili v kavárně na panini a užívali si oběd s parádním výhledem. Posilnění jídlem jsme zamířili na rychlou zastávku na Grand Place, které jsme si vážně zamilovali, takže jsme ho ani dnes nemohli vynechat. Vyzkoušeli jsme tu snad nejlepší zmrzlinu v našich životech – hanba na nás, že nebyla belgická, podle názvu na okýnku prý domácí australská. Můj mangový kopeček byl doslova, jako bych ukusovala z opravdového manga! Famózní.

Ale teď už honem k dalšímu cíli, Parc de Brussels. Pokud chcete strávit odpoledne příjemnou procházkou, rozhodně ho nesmíte minout. Poseděli jsme u fontány, poslouchali hudbu z letního festivalu, který právě probíhal, a obhlédli jsme i belgický senát, který se nachází na severní straně proti parku. Tu druhou, jižní stranu, lemuje královský palác. Na každé léto se otvírá zdarma veřejnosti, což jsme zjistili téměř náhodou při průchodu kolem. Jaká byla naše radost, když jsme se najednou ocitli uvnitř! Interiér připomínal prohlídku našich místních zámků, byl doplněný výstavou uměleckých děl, která členové královského rodu za staletí vyplodila. Za zmínku rozhodně stojí strop v Zrcadlovém sálu. Hned na první pohled nám přišel nějak zvláštní, neobvyklý (a to nejen svou zářivě zelenou barvou). Teprve po aktivním googlení jsme zjistili, že se celý strop skládá z krovek zlatohlávků, údajně až milionu brouků!

Hned vedle paláce se rozprostírá Královské náměstí (překvapení!). Je středobodem většiny bruselských muzeí, takže si můžete vybrat třeba Muzeum belgické dynastie, Muzeum hudebních nástrojů (úchvatná secesní budova!) nebo Muzeum Magritta. Nás jejich návštěva čekala v neděli, kdy hlásili horší počasí, takže jsme se procházeli dál.

Brusel je městem komiksů, i když to nejspíš málokdo tuší, když se název města vysloví. A jde to na něm vidět, na spoustě odhalených štítů domů najdete obrovské komiksové malby, ať už šmoulíky nebo proslulého belgického Tin Tina. Na internetu dokonce najdete stránky, které tyto obrazy shlukují, a vydat se tak po komiksových stopách. Samozřejmě nechybí také Muzeum komiksu.

Blízký Justiční palác k našemu zklamání opravovali a pod nánosem lešení nebylo vidět zhola nic, takže jsme alespoň prozkoumali čtvrť Le Sablon. Kromě kostela Notre Dame du Sablon je známá především svými antikvariáty, blešími trhy a množstvím čokoládoven, takže na loudání při pozdním odpoledni jako stvořená.

Tím jsme zakončili sobotní objevování Bruselu, vedro a kilometry v nohách udělaly své. Pomalu jsme zamířili na pokoj a těšili se na nedělní návštěvy muzeí.